Historie moravského teplokrevníka
Kde se vzal moravský teplokrevník?
Moravský teplokrevník, plemeno koní pocházející z Evropy, je tu s námi již po generace. Teplokrevní koně chovaní na bývalém území Rakouska – Uherska v hřebčínech Radovec (zal. 1774), Mezöhegyes (zal. 1785), Piber (zal. 1798), Kisber (zal. 1853), Bonczhida (zal. 1905), Wieselburg (zal. 1915) vytvořili kmeny - Furioso, Przedswit, Gidran, Star of Hannover, North Star, Nonius, Shagya , které přetrvaly až do dnešních dní. Od 40. let minulého století se k těmto kmenům přiřadila i linie Catalin vzniknuvší v hřebčíně Motešice (zal. 1927). Historický a společenský vývoj v Evropě se podepsal na vývoji těchto kmenů. Tito koně se na území ČR dostali zejména po roce 1918 z likvidační podstaty rakouských hřebčínů, připadající na náš stát. Významnou úlohu na rozvoji a šlechtění uvedené populace měl hřebčín Kladruby n. Labem (zal. 1560), vojenský hřebčín v Hostouni (zal. 1915), zemský hřebčín ve Vizovicích (zal. 1912), zemský hřebčín v Pohořelicích (zal. 1927), hřebčín Albertovec (zal. 1952), hřebčín Horní Motešice (zal. 1927) a hřebčín Topoľčianky (zal. 1921). Stejně jako ve světě, se historický a společenský vývoj v Čechách a na Moravě se značnou měrou podepsal i na odlišném vývoji chovu koní. Na území Moravy chovatelé shromažďovali koně na podkladě výše uvedených polokrevných kmenů a docílili koně vysoce prochovaného, typově vyrovnaného, ušlechtilého, živého temperamentu. Do roku 2004 byli tito koně zařazeni v plemeni český teplokrevník (CT), jehož šlechtitelským cílem byli podstatnou měrou ovlivněni.
Jaká je situace v chovu moravského teplokrevníka?
Z celkového stavu koní v ČR v roce 2004 ing. J. Volenec doporučil k regeneraci moravského teplokrevníka na základě analýzy 12 vhodných hřebců a 150 klisen. Do PK MT bylo v roce 2004 zapsáno 10 plemenných hřebců a 67 klisen. I přes krátkou dobu trvání PK MT se podařilo plemennou knihu rozšířit do roku 2011 na 22 plemenných hřebců, 167 plemenných klisen, 91 koní dorostu a to díky přihlášení vhodných koní k regeneraci a také zdárným odchovům našich chovatelů.
Jak vypadá moravský teplokrevník dnešních dnů?
Pod tímto symbolem se skrývá ušlechtilý teplokrevný kůň chovaný na bázi původních rakousko - uherských kmenů. Kůň středně velkého obdélníkového rámce s kohoutkovou výškou hůlkovou u klisny 159 - 165 cm a u hřebce 161 - 167 cm, se souladnými tělesnými partiemi. S ušlechtilou suchou hlavou, oválnou očnicí a velkým živým okem. Středního až dlouhého , klenutého krku, výrazného a středně dlouhého kohoutku. S dlouhou šikmou lopatkou umožňující vydatný prostorný chod. Jeho středně hluboký, široký a středně dlouhý oválný hrudník s mírami až 205 cm je předzvěstí dobré krmitelnosti. Krátká až středně dlouhá pevná horní linie. Středně dluhá dobře vázaná a pevná bedra. Záď je přiměřeně mohutná, dlouhá a oválná. Fundament (končetiny) jsou suché, kostnaté, s výraznými a suchými klouby a šlachami. Holeň dosahuje 19,5 - 22,5 cm. Spěnky jsou středně dlouhé, pevné a pružné. Kopyta jsou přiměřeně široká, dobře úhlovaná a pevná.
Kůň výborného charakteru, přiměřeného temperamentu a s odpovídající mechanikou pohybu, velmi ochotný k práci, s mnohostraným využitím pod sedlem i v zápřeži, s pevným zdravím, snadno krmitelný, s tvrdou konstitucí, kterého lze mnohostranně využít pod sedlem i v zápřeži. Chovaní koně jsou převážně hnědáci, dále ryzáci, bělouši a vraníci.
